Rozhovor s animátorkou Alexandrou Májovou
Co vás ovlivnilo, že jste se rozhodla studovat animaci?
Studovala jsem na střední grafické v Jihlavě, kde jsme amatérsky ve volném čase se spolužáky experimentovali s animací a koukali na filmy od Švankmajera. Hodně mě bavila ilustrace a tiskařské techniky, ale nějak mi tam chyběl ten pohyb, tak jsem si řekla, že se pokusím přihlásit na animaci na FAMU, a ono to vyšlo.
Můžete naznačit, jak probíhá tvůrčí proces vzniku animovaných filmů?
Nejdřív člověk přemýšlí, o čem by ten film mohl být. A když dostane nápad, zkusí ho rozepsat do scénáře. Pak se ze scénáře udělá storyboard, to je takový obrázkový scénář, ve kterém se vymýšlí záběrování filmu. A současně se storyboardem nebo hned potom se většinou vymýšlí výtvarná stylizace filmu a technika animace. Potom se někdy ještě dělá animatik, což je základně rozhýbaný storyboard v čase, tedy ve videu. V tom se určuje délka jednotlivých záběrů, může se už na něj skládat hudba, přemýšlet nad zvukem filmu. No a pak se už animuje. Někdo animuje i bez animatiku, rovnou po storyboardu, a někdo se řídí právě tím animatikem. Když je animace hotová, tak se film sestříhá, ozvučí, přidá se hudba, v případě potřeby se ještě udělá postprodukce a je hotovo.
Mlsné medvědí příběhy: Na pól!
Nedvěd a Miška ve filmu!
Co vás inspirovalo k vytvoření filmu Mythopolis, který se odehrává v mytickém městě obývaném starověkými bohy? Jak jste pracovala s motivy z různých kultur a náboženství?
Já jsem ještě před Mythopolis natočila film Swimming Pool, ve kterém byly dvěma hlavními postavami známé bytosti z řecké mytologie. Ale jelikož je jich mnohem víc a jedna je zajímavější než druhá, rozhodla jsem se, že se pokusím vymyslet film, kde jich bude co nejvíc pohromadě. Jednak proto, že mi přišlo zábavné je zasadit do dnešního světa, a taky proto, abych se jich „zbavila“ a v dalších filmech se už mohla věnovat něčemu jinému!
V podstatě jsem využila jen ty postavy z řecké mytologie, takže se tam ty náboženství ani jiné kultury nemísí, jenom jsem je zasadila do současného velkoměsta, z čehož vyplynulo několik zábavných situací.
Jaké byly největší výzvy a radosti při natáčení a prezentaci vašich filmů? Jak jste vnímala reakce diváků a odborné poroty?
Nejradši mám proces vymýšlení námětu a scénáře, kdy sedím sama a vymýšlím to, a pak se nějak stane, že se to v hlavě pospojuje a já vím, že to je ono a že to chci udělat. Z toho mám vždycky největší radost. Potom o námětu hrozně ráda diskutuji se svým mužem, který je výborný dramaturg a umí mě dobře nasměrovat, když si s něčím nejsem jistá nebo nevím, jak dál. A pak mě baví vymýšlet výtvarnou podobu filmu a nakonec si i ráda sama animuji.
Výzvou je pro mě vždycky další film. Snažím se, aby byl každý trochu jiný a aby mě bavil dělat. A mám pocit, že když to bude bavit mě, tak to potom bude bavit i diváky. Že se to tam nějak přirozeně dostane.
Ráda chodím poslouchat reakce do kina, hlavně když se u toho diváci třeba nahlas smějí, to jsem pak šťastná. Ale jakákoli veřejná prezentace filmu je pro mě hodně stresující, protože nerada mluvím na veřejnosti a jsem hrozná trémistka. Radši jsem někde zalezlá a něco vyrábím.
S manželem Martinem Májem jste založili Májovi studio. Jak probíhá pracovní spolupráce v tak blízkém osobním vztahu? A na které společné projekty jste nejhrdější?
Dlouho jsme tuhle spolupráci odsouvali, protože jsme se báli, že to nebude fungovat. Ale postupem času jsme přišli na to, že naopak funguje výborně. Každý z nás má talent na něco jiného, a když se jednomu něco nedaří, ten druhý ho umí nasměrovat. Taky jsme sami sobě těmi nejupřímnějšími kritiky, což není na škodu. Moc si tu spolupráci užíváme. Teď jsme měli trochu delší pauzu, protože se nám narodila dcera, ale vymysleli jsme pár věcí, do kterých bychom se rádi pustili, jakmile bude příležitost a volný čas. V současné době nás asi nejvíc baví psát společně scénáře a chtěli bychom se tomu věnovat i dál, takže se moc těšíme, až se na to vrhneme.
Animovaný seriál Mlsné medvědí příběhy je už pro jednu generaci dětí kultovní záležitostí. Jak vznikl nápad na tuto pohádku a jak bylo náročné medvědům vdechnout život?
Seriál vznikl na motivy knih Zbyňka Černíka Malá medvědí knížka a Taková medvědí rodinka. Napadlo nás, že bychom podle nich mohli natočit večerníček pro děti. Producenti z Bionautu nám k tomu dali příležitost, a tak jsme se do toho pustili. Cesta to byla náročná, hodně jsme se na tom naučili, všechno jsme dělali poprvé a nebylo to vždycky jednoduché, ale výsledek myslím stojí za to a mám pocit, že je na něm vidět, kolik lásky a úsilí jsme do toho vložili.